Tak tyto dveře,
to je sen!
Za nimi bych klidně bydlela i já.
Kdybych mohla.
Jsou snové.
Vedou do domu,
kde už mnoho let bydlí láska a porozumění.
Bydlí tu Sýkorovi.
Pan Sýkora je dámský krejčí
a plní ženám jejich přání.
On je obléká do jejich vysněných rób.
Dole za halou má svou krejčovskou dílnu.
V ní v ohromných stozích látky
a uprostřed veliký krejčovský stůl.
Nůžky zdědil po svém otci,
který byl také krejčím.
Jsou staré, ale jsou ostré jako břitva.
Na jiné by si pan Sýkora už ani nezvykl
a protože je potřebuje mít pořád po ruce,
tak je má přivázané na provázku.
Za stolem má pan Sýkora pannu.
Samozřejmě, že krejčovskou..
Paní Sýkorová už totiž dávno pannou není.
Mají spolu již dospělého syna.
Krásného, šikovného a oba jsou na něj náležitě pyšní.
Paní Sýkorová se stará o celý chod domácnosti.
Stará se pečlivě a na domě je to znát.
Vše dělá s láskou a s velikou chutí.
Jen pro zajímavost, je účetní
a moc dobře si dokáže spočítat,
kolik jí stojí všechny její boty.
Ona boty miluje.
Má plnou skříň pečlivě složených krabic
a v každé krabici spí boty.
Všelijaké barvičky, lodičky,
kozačky, střevíčky, pantoflíčky..
Poctivě je střídá a pravidelně větrá.
Sýkorovi žijí ve světě módy,
žijí klidný, pohodový život.
Žijí pro rodinu,
žijí jeden pro druhého.
Léto už mají dávno za sebou.
Nyní si užívají podzim života.
