DVEŘE DO LÉTA: 2015

sobota 27. června 2015

DVEŘE ČTRNÁCTÉ

Nahlédneme dovnitř?

Kdo nám otevře pokud zazvoníme..

Nevíte?

Já naštěstí ano. / proto nezazvoním/

Za těmito dveřmi bydlí totiž erotoman Vonášek.

Ptáte se, jak to vím?

Skoro se červenám, ale není to jak si myslíte..

Pan Vonášek žije sám, ale všichni o něm ví, že je sběratelem erotické literatury..

Pokaždé,když jede do města, zastaví se v knihkupectví

a bezostyšně se ptá po jakékoli literatuře tohoto typu..

Má všechny Odstíny šedi a je to prý jen odvárek jeho dalších knih, jak on s oblibou tvrdí..

Láká na knihy..

"Paninko,pojďte si vypůjčit nějakou knížku!",

tak to slyšela už ve vsi každá..

Žádnou ještě neulovil,

ale chlapům v hospodě už popůjčoval kdeco..

a světe, div se, čtou to!

Nedávno přijel pan Vonášek s tím, že si pořídí počítač

a tak se mu určitě jeho erotické obzory ještě více rozšíří.

Ve vesnici se modlí,

aby nemuseli zrušit hospodu.

Snad nebudou chlapi chodit diskutovat a popíjet k Vonáškovi...

A dveře do léta?

Kamkoli jinam..ale do léta...tak tam pan Vonášek nenahlédne..

neděle 24. května 2015

DVEŘE TŘINÁCTÉ

Už samotné otevření dveří,

otvírá nějaký děj..

Něco se stane,

něco je před vámi..

Kdo nás přivítá za těmito dveřmi?

Jakmile jsem uviděla tyto dveře,

hned jsem si představila starší manželský pár,

který obývá to , co je za nimi.

Ovšem, člověk míní

a život mění..

Není to tak!

Za těmito dveřmi žije sličná slečna Pavlínka.

Nebyla jsem však daleko od pravdy.

Byt zdědila po babičce a dědečkovi.

Pavlínka je mladá , 28 let, je krásná

a celý život má před sebou.

Pavlínka má své sny a ty jí brání v rozletu.

Moc by si přála být milována,

ale má to své ALE..

Ve snech má představy o svém budoucím příteli

rozhodně jiné než jak je vidí ve skutečnosti.

Ve snech jsou milí, galantní, pozorní ...

Sny jí vždy pokazí každý vztah..

Pavlínka má své koníčky,

čte, zpívá, hraje na klavír.

Romantická duše se nějak nesnáší s dnešní počítačovou realitou.

Co s tím?

Nadbíhá jí programátor Jiří.

Už to vypadalo, že by mohlo jít o lásku, ale pak přišlo jedno velké ALE!

Přišel k ní a ne sám. S notebookem.

Počítačový svět přes práh nesmí.

Pavlínka je opět sama.

----

Sličná, mladá Pavlínka.

A léto?

To k ní vstoupí až s romantickou láskou..

Najde JI?

sobota 23. května 2015

DVEŘE DVANÁCTÉ

Skoro každé dveře

otevírají nějaký příběh..

Někam vedou,

někdo jimi prochází..

Tyto nejsou výjimkou..

Za těmito dveřmi se nebydlí,

za těmito dveřmi je úřad.

Dva úředníci...

veselý, hovorný pan Vošvrda

a neustále naštvaný,tichý pan Ptáček.

Kolegové, kteří si vůbec nerozumí.

Pan Vošvrda neustále vymýšlí nová a nová témata k hovoru.

Pan Ptáček zamručí a nereaguje.

Vůbec na nic.

Jakoby každý mluvil jinou řečí.

Panu Ptáčkovi pan Vošvrda vyloženě vadí..

S otevřenou náručí přijímá každého klienta,

s každým se ihned dá do řeči,

laškuje, špásuje, žertuje.

Během chvíle zaplní celou kancelář jeho hurónský smích,

který je nakažlivý.

Ne však pro pana Ptáčka.

U pana Ptáčka se nikdo nesměje,

nikdo se ani neusmívá.

U pana Ptáčka jsou klienti tišší, rozvážní,

jednání probíhá klidně a důstojně.

Tak, jak to má, podle pana Ptáčka u jednání být.

V životě si přeje pouze jediné - klid.

-----

Do léta se těmito dveřmi rozhodně nevchází.

Je tu sice dusno jako v parném létě,

ale důvod je naprosto jiný.

DVEŘE JEDENÁCTÉ

Další dveře,

další smyšlený příběh..

--------

Já mít takové příjmení,

tak moje dveře nevypadají jinak.

Alenka Duhová,

ano, to je majitelka těchto dveří..

Alenka je snílek, neskutečně romantická, a tak trochu naivní bytost.

Věří všemu, věří každému

a neskutečně miluje děti.

Za těmito dveřmi je malý ráj.

Nevěříte?

Stačí je pootevřít a ocitnete se skoro v pohádce..

Jako Alenka v říši za zrcadlem..

Tady za dveřmi to žije, tady se maluje, tady se tvoří,

tady se miluje, kamínka hoří.

Je tu útulno, teplo a milo

máte pocit, že jste se setkali s vílou.

Alenka je sice sto kilová korpulentní dáma,

ale její úsměv Vás naprosto odzbrojí.

A jak je to s létem?

Najdete ho jistě.

Alenka má totiž léto v duši..

Moc jí to sluší!

pátek 22. května 2015

DVEŘE DESÁTÉ

Za každými dveřmi někdo bydlí..

A tak od dnešního dne napíši ke každým dveřím příběh..

Příběh smyšlený,

rozhodně ne podle skutečných událostí,

přesto příběh živý..

Příběh lidský..

------------

Za těmito dveřmi nenajdete nikoho obyčejného.Za těmito dveřmi totiž žije NIKDO.
Pan Nikdo je neobyčejný. Neobyčejný v tom, že se neustále snaží být skoro neviditelný.
Vychází jen velmi brzy ráno, kdy ještě většina lidí spí..Domů se vrací už za úsvitu..Nechce být viděn..
Stydí se.
Stydí se za svůj neobyčejně velký nos.
Stydí se už od dětství, kdy si přál, aby nebyl.
Smáli se mu, všichni se mu vždycky smáli.
Už v dětství snil. Snil o neviditelnosti, o pohádkovém plášti, který skryje jeho vady..Nikdy ho neobjevil..Snad proto si pořídil ten velký, příliš veliký klobouk, který by měl zakrýt alespoň kousek jeho tváře. Nasazuje si ho pokaždé, když vyrazí časně z domu.
Žije nudný život, den ode dne stejný, tichý.
Jí stejná jídla, říká stejná slova a divně se chová.
A přesto se na svět dokáže usmívat..
Čte knihy a prožívá cizí životy. V každé knize objeví svého kladného hrdinu a sžije se s ním dokonale. Během svého života už prožil tolik lásek, o kterých se nikomu ani nezdá. Prožil tolik veselých příhod, že by mu každý mohl závidět. Zažívá štěstí, je bohatý,moudrý, krásný, silný, stále mladý a nikdy není sám. On žije s knihou.
---------
A najde pan Nikdo dveře do léta?
Kdykoli, když otevře knihu, osvítí ho slunce..
Léto má rád, ale lidem se už navždy bude vyhýbat..